Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jaro
Jsme ve vìku, kdy naše dìti mají své dìti a s láskou i naprostou samozøejmostí je vychovávají. Nìkdy se nám zdá, ¾e ve spìchu, ale se stejnou pøirozeností jsme toto èinívali i my. Dnes u¾ s nedostatkem èasu nezápolíme, o to více si všímáme vnouèat, máme více èasu se s nimi radovat, u¾ívat si jich a také pøedávat svá moudra… Vše je pøirozené, jen nám se zdá, ¾e ¾ivot kolem nás utíká ponìkud rychleji, ne¾ by mìl…
A znovu je tady jaro, které jsme tolik oèekávali. Všímáme si zpìvu ptákù, rašících pupenù, vnímáme by» by jen náznak zelenì. Øeknìte, mìli jsme na tyto postøehy kdysi èas? Mo¾ná, ¾e jsme brali tyto zázraky jako samozøejmost - kolobìh pøírody, ¾ivota. Dnešní svìt je ještì uspìchanìjší ne¾ døíve, pøesto je dobré, se tu a tam, pozastavit.
Nedávno jsme vzpomínali s patnáctiletou vnuèkou.
V dobì, kdy se tato malá pøíhoda, kterou si vnuèka dodnes pamatuje, stala, jí bylo asi pìt let.
Byl pozdní podzim a jak u¾ to v této dobì bývá, bojovali jsme s všudy pøítomným listím a podzimních prací, jako by neubývalo….
Ke všemu, ze dne na den napadal sníh, se kterým ještì nikdo nepoèítal… Nejménì pak malý, vystrašený je¾eèek, který se zatoulal do naší zahrady a zoufale pobíhal sem a tam. Snad z pudu sebezáchovy hledal v blízkosti lidského obydlí záchranu. Malý, hnìdý bodlinkový drobeèek se zoufale brodil ve snìhu s malou nadìjí na pøe¾ití. Jak ten sníh studil a no¾ièky zábly!
První, kdo si ho všiml, byl man¾el. Je¾eèka jsme odchytli a za asistence malé vnuèky mu pøipravili ve studeném sklepì pelíšek. Pravidelnì jsme v¾dy „našeho Ferdíka“ , jak jsme je¾eèka pojmenovali ( pokud nespal), nakrmili, vymìnili mu vodu, a to samozøejmì v¾dy s vnuèkou a také jsme si o nìm hodnì vyprávìli.
Zima skonèila a my se všichni tìšili na velkou událost. Tou bylo – pozdravení jara – a vypuštìní Ferdíka do volné pøírody. Ferdík do jara vyrostl, dokonce se pøestal i bát a u¾ se ani nestáèel do klubíèka…
25. dubna pak nastal den „D“ ! Toto datum si všichni lehce pamatujeme, proto¾e je narozeninovým dnem jednoho èlena naší rodiny. Man¾el, vnuèka a já jsme šli do nedalekého lesíka, kde jsme Ferdíka po krátkém rozlouèení pustili do volné pøírody. Vnuèka byla hrdá, ¾e se Ferdík i jejím pøièinìním do¾il jara, brzy se o¾ení a bude mít dìti… Ve školce všem tento zá¾itek barvitì popisovala. Paní uèitelka ji pochválila a dìti si pak o je¾kovi ještì dlouho vyprávìly.
Mo¾ná si øeknete, obyèejná ¾ivotní epizoda. Máte pravdu, ale v nìèem je stejnì neobyèejná a to v tom, ¾e vnuèka má tento zá¾itek hluboko v pamìti, dodnes na nìj ráda vzpomíná – v té dobì byla pøece malou hrdinkou, která spolu s dìdeèkem a babièkou zachránila malého je¾eèka a také ho vrátila pøírodì. Nauèila se mít zodpovìdnost - peèovat o zvíøátko a to je pro malé dítì velký úkol…
K tomu mohu jen dodat, ¾e kdy¾ si za nìjaký ten rok rodinka poøídila malého pejska, vnuèka brala starost o nìj jako samozøejmost, která trvá dodnes…
Inu, co se v mládí nauèíš…
Hrátkování
Pojïme si hrát
se slovy,
prý nám mnohé
napoví…
Kdo, chce,
a» si s námi hraje,
hledá slova
pro radost
Objeví v nich
nové taje,
v legráckách je
jich dost !
Kdo, chce,
a» si s námi hraje,
hrajeme si
se slovy
Ten, kdo hrát si
umí,
hádanka mu
napoví
jak
zahnat všechny
rozpaky -
my tvoøit budeme
OPAKY !
PETRKLÍÈ nebo PETRZÁMEK
Kdo nám jaro otevøe ?
SNÌ®ENKA èi SNÌPÁNEK
svùj kvìt slunci rozevøe?
Kdy¾
SEDMIKRÁSKA se SEDMIHNUSKOU
rázem stala
KONVALINKA zvaná KONVABODKA
- hned to podepsala !
Inu, jaká zemì, taký kvìt
To v tulipánu by se jeden splet !
TULIPÁN prý - TULI®ENOU
má se stát …
Neberte ta slova vá¾nì -
musel by se strašnì
smát !
Tak a teï znova,
hledej
další slova -
sobì
i kytkám pro radost !
Libuše Minolová