Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Eva Procházková: Kdy¾ mají dìti svátek…


Pohádkový les? Aby se povedl, je potøeba mít k dispozici krásnou krajinu a partu nadšených lidí, kteøí jsou ochotni obìtovat svùj volný èas k tomu, aby potìšili pár pr»at a pøipravili pro nì nezapomenutelné odpoledne. A to všechno u nás máme.

 


Nádherný zámecký park, kterým protéká øeka Doubrava s romantickým splavem i vodopády. A Sokoly – nadšené, pøipravené ke ka¾dé legraci a navíc schopné pøitáhnout i své kamarády a známé.


A¾ do minulého týdne jsem si myslela, ¾e k úspìšnému pohádkovému lesu je nutné i krásné (nebo alespoò pøimìøené) poèasí. Ale jak jsem zjistila 1. èervna, podmínkou to není.

 


Byla sobota, MDD, a nejen u nás doma, ale i v ostatních rodinách „pohádkových bytostí“ se ka¾dou chvíli zahlí¾elo k oknu a øešila se zásadní otázka: Pøevlékat – nepøevlékat? Bude pršet – nebude? Do poslední chvíle nebylo jisté, jak to dopadne, a teprve kdy¾ jsme se hodinu pøed vypuknutím akce sešli a pršelo jen tak „trochu“, rozhodli jsme se – zkusíme to!

 


Uvidíme, zdali nìjaké dìti vùbec pøijdou. Tyto obavy jsme opravdu mít nemuseli. Pøed pùl druhou u¾ stála pøed parkem øada nedoèkavých dìtí a jejich rodièù. Dìti v pláštìnkách a holinách, rodièe s deštníky. Obdobné vybavení mìly i všechny pohádkové postavy. Bránou v zámeckém parku nakonec prošlo více ne¾ 160 dìtí, celkem kolem pìti set lidí. Vzhledem k velikosti naší vesnièky a vzhledem k poèasí – opravdu hroznì moc.

 


Devátý roèník našeho pohádkového lesa byl propršený, ale úspìšný. „Do pohádky tì pustím, jestli doká¾eš odnést vajíèko na l¾íci. Doká¾eš?“ Vìtšina dìtí úkol úspìšnì splnila a ti, kterým cestou upadlo? Ocenili jsme snahu, to víte, ¾e šly také… Pak u¾ staèilo jen poøádnì uhodit do gongu, to „aby princezny vìdìly, ¾e u¾ jdeš…“ a šup do pohádky!

 


Ale nebyly to jen princezny, na u¾aslé dìti èekali kosí bratøi, Krakonoš, èerti, Rù¾enka, trpaslíci, vodníci, Rumcajs s Mankou, motýl Emanuel, šmoulové, krteèek, bába z perníkové chaloupky a další a další. U ka¾dé zastávky plnìní úkolù a nezbytné razítko, u èertù ti stateènìjší mohli ochutnat i na pekelném sporáku èerstvì upeèenou topinku… ( letos pro nemoc chybìl Otesánek, ten vloni rozdával koblihy).

 

  

 

  

 

Úkoly byly zapeklité – zavázat Cipískovi botu, pomoct Trautenberkovi uklidit seno… U posledního úkolu usmìvavé kouzelné babièky s balíèky sladkostí završily úspìch celé akce.

 

 

Kdy¾ se dìti s upatlanými pusinkami vracely parkem zpátky, probìhl mezi mnou a jednou rodinkou tento dialog:
Já: Vidím, ¾e u¾ máš èokoládu snìdenou, kousek ti zùstal kolem pusy
Dítì: To je od topinky.
Já: To jsi stateèný, ¾e ses u èertù nebál, kdy¾ sis došel pro topinku
Tatínek: To je takovej trouba, s èertama si hrál a z krteèka se strachy málem po… (tatínek to slovo s gustem dokonèil, ale já, slušnì vychovaná, ho radìji jen vyteèkuju)

 

 

Kdy¾ mìla jedna malá holèièka starost, ¾e to nezvládne, uklidòovala jsem ji: „Neboj, babièka ti pomù¾e.“ „Teï jste mì naštvala,“ vzala to paní s humorem, „já jsem toti¾ maminka.“ Hned jsem to zkoušela zachránit: „Dneska je maminkám od patnácti do ètyøiceti, ono se to tì¾ko rozpozná.“ Paní na mì mrkla a rozesmála se: „ A to kdybyste vidìla tatínka – tomu u¾ je pøes šedesát…“ Paní byla v pohodì a moc sympatická.


Konèili jsme v pùl páté, to u¾ byla Rù¾enka promoèená na kost, v tom stoletém spánku nad ní nikdo deštník nedr¾el. Trautenberk mìl od deštì ze sena mokrou kaši a Šmoulovi tekla po oblièeji modrá barvièka.

 


Dìti s rodièi odkráèely do tepla svých domovù, my jsme nasadili „vá¾nou tváø“, pøepoèítali vstupné dobrovolné a napochodovali do místní hospùdky U Kosù.

 


Den nám ještì zdaleka nekonèil. Naše nejstarší Sokolka – èestná pøedsedkynì- slavila devadesáté narozeniny. Vtrhli jsme tam, jak jsme zvyklí – jako velká voda a trochu to tam rozproudili. Pøíbuzní se nestaèili divit…


Déš» – nedéš»… vyvedlo se to.


V pondìlí 3. èervna jsme oslavili MDD i ve škole. Samozøejmì se neuèilo, mìli jsme pohádkové divadlo, nanuky – ale proè to píšu? No, proto¾e se chci pochlubit závìreènou fotografií. Úkolem dìtí bylo pøijít v modrém, bílém nebo èerveném obleèení. Zámìrem bylo vytvoøit na školním høišti naši vlajku.

 

 

Poèasí nám pøedurèilo tìlocviènu – myslím, ¾e se to vyvedlo i tam. A tak vám tu poslední fotografii posílám jako náš pozdrav…

 

***

Foto pro SeniorTip © Eva Procházková

Zobrazit všechny èlánky autorky