Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Jarní tání


Okam¾ikem našeho zrození zaèíná naše minulost. Ubývá nám èas a pøibývají vzpomínky. A ty nám jako jedinou vìc na svìtì nemù¾e nikdo vzít. Jen náš letitý a unavený mozek vyøazuje ty nejèerstvìjší, aby nám zachoval ty nejcennìjší a nejstarší. Vytrácíme se pomalu z obrazovky reálného svìta a zbývá nám jen kaleidoskopické kukátko našich nejvlastnìjších vzpomínek. Kukátko, kterým si mù¾eme toèit, jak a kdy chceme.


Kdy¾ se sníh stává nejdrsnìjším z neustálého odtávání a zamrzání, je neradno brát lekce ze zemské pøita¾livosti. Jsou to lekce, které se vryjí na bolestný èas do vaší kù¾e. Nastává èas, kdy u¾ jsou tu, sem i tam, vidìt místa bez snìhu. Ale hlína ještì nevoní. Ji¾ní stránì si mohou zatím o vùni mateøídoušky nechat jenom zdát. U¾ sice kvetou snì¾enky a bledule, ale tráva je ještì ¾lutá, suchá, mrtvá. Jen místy je rozbøedlý sníh, ale voda si u¾ vzpomnìla na to, ¾e musí téct z kopce. A tak se objevují stru¾ky, potùèky a tùnì. Zaèíná èas zrození a tání.


My, kluci škole neodrostlí, jsme povìsili brusle do komor, ly¾e opøeli o kùlny, sáòky vynesli na pùdu a zaèali se chovat tak, jako by zima byla náš úhlavní nepøítel. Vše je zapomenuto. Ly¾ování, bruslení i koulování. I iglú u¾ roztálo a kulièku ze snìhu neudìláš, ani kdyby sis rozmaèkal ruce. Voda v potoce stoupá, je divoèejší a divoèejší. Zakalila se a pomalu vystupuje z bøehù. A my mladí zase pozorujeme kalnou vodu s obdivným nadšením. Divíme se trochu strachu všech dospìlých. V¾dy» ta voda pøece ka¾dý rok pøijde a zase odejde. Proè a èeho se bát! Ka¾dý z nás shání krabièku od Nivey. Ta plave v potùècích a strouhách nejlépe. Pádí jako závodní kùò, nepotápí se a snadno všechno propluje, pøeskoèí a podplave. Kam se na ní hrabe krabièka od krému na boty. Ta je tì¾ká a o zavírání se ka¾dou chvíli nìkde zachytí. Nikdy neplave na vítìzné vlnì.


Louka se u¾ zatopila vodou. Dìda, táta, babièka i mamka co chvíli vybíhají ven a okukují pøibývající hladinu. Psi štìkají ze strachu a koèky utekly do polí. Chvíli jim to potrvá, ne¾ se vrátí do chalup. Zítra je nedìle. Ani dospìlí nemusí do práce. Voda se u¾ dostala a¾ za dùm. Vlastnì je i vlevo i vpravo od nás. Zanechala jen ústupový smìr k silnici. Rozlévá se a proudí, pøevaluje a huèí. Nikdo si nepamatuje, ¾e by nìkdy vystoupala a¾ na silnici. Cizí pøedci byli moudøí. Ti vysídlení sudetští. Vìdìli kam postavit dùm. Gríís got. Auf vídrzéén. Gùt morgen. Zdravíme je hromadnì a uctivì u¾ z dálky. My dìti, ale i naši rodièe a prarodièe. A oni nám odpovídají stejnì. Jen s jiným pøízvukem a jejich pravou krkonošskou nìmèinou. Tihle Nìmci jsou ti hodní. Ty, které nevyhnal dekret do Bavor. Ti komunistiètí. Jediná ¾ivá pamì» zdejšího kraje. Skoro jediní místní usedlíci. My všichni ostatní jsme byli naplaveni a tudí¾ jsme naplavenina. Slováci, Pardubièáci, Holièáci, Rusíni…A dva Bròáci. Mamka a já.

Naproti za silnicí jsme si pøehradili strouhu kamením a udìlali si tùò jako moøe. Voda se rozlévá do šíøky, jezírko je vìtší a vìtší. Stále roste a u¾ je široké patnáct metrù. Ale pak ta naše slepená pøehrada povoluje a my vzrušenì a zmatenì poskakujeme a sna¾íme se vzniklou díru ucpat. Dìlají se další a další a my to postupnì vzdáváme. Ne, vodu nikdy nezastavíš. Ruce u¾ jsou zmrzlé a boty promoèené, ale nechce se nám ještì ani trochu domù. Pouštíme krabièky po proudu a závodíme, kdo bude první u silnice. My, co jsme vzadu, postrkáváme ty naše krabièky klacky. I kdy¾ samozøejmì víme, ¾e se to nesmí a ¾e je to nefér a ¾e podvádíme. Ale to pøece ti vpøedu nevidí. A¾ do doby, ne¾ je dostihneme, svìdomitì a èistì podvádíme v tomto lítém boji a svìdomí nás tí¾í. Malinko, nepatrnì nám pøidává do naší mladé dušièky malý vroubek. Další záøez na našem svìdomí. Vše pro vítìzství a proti našim vítìzícím kamarádùm. A ti pak nám nadávají ve svatém rozhoøèení do podvodníkù. Ale pak, kdy¾ jim krabièka nìkde uvízne a oni jsou daleko vzadu, dìlají to samé. A nadáváme si všichni jako dospìlí a velcí chlapi, co to myslí vá¾nì, a myslíme to taky vá¾nì. I kdy¾ vlastnì ne. Všechny ty š»uchanice a rvaèièky jsou èasem zapomenuty. Jen ti dospìlí v tom velkém a obtí¾ném svìtì to neumí. Dospìlí jsou vlastnì divní. Slavnostnì si pøísaháme, ¾e nikdy nebudeme dospìlí. Budeme poøád kluci a holky, co jsou spolu a v¾dycky budeme kamarádi a v¾dycky budeme fér.


Pak se Pepík podívá na hodinky a všichni musíme domù. Bereme krabièky do zmrzlých rukou, rukavice máme mokré a¾ hrùza, je nám najednou strašná zima a máme strach, jak zase dostaneme doma vynadáno. Pepík se Standou a Zdeòkem utíkají po silnici doprava a my s Naïou pøebíháme silnici k huèícímu potoku. Máma mnì vynadá hned ve dveøích a pak mì strèí ke kamnùm. Musím se pøevléknou do py¾ama, musím hned do postele a ona mi uvaøí èaj. Celý se klepu zimou, ale ta se rozpouští v kamnech a venku u¾ je tma. V rádiu dávají Puèálkovic Aminu. Celá rodina poslouchá. U¾ i dìda se vrátil z lesa s kládou pøivázanou na kole. A všichni se smìjeme Jindøichu Plachtovi, jak to napsal a jak to ète. Venku zase trochu poletuje sníh. No to teda nevím, jestli mì naši pustí ještì nìkdy ven, kdy¾ tak zlobím. Ale tøeba ještì nìkdy jo. Zítra je stejnì pondìlí a musíme všichni do práce a do školy. Hlavnì ¾e u¾ bude jaro a bude zase pomlázka. Budu letos chodit s Hankou. Teda jestli mì bude chtít. Ale asi jo. Káju u¾ nechce. Øekla, ¾e je vùl a ¾e mu smrdí nohy. To mnì teda nesmrdí. Tak tøeba bude chodit se mnou. A kdy¾ ne, tak se Zdeòkou. Øíkala prej Nadì, ¾e se jí líbím. No a pak bude léto a já pojedu na prázdniny na pøehradu za dìdou. Letos tìm kaprùm urèitì uká¾eme. Taky koneènì musíme chytit toho obrovského candáta, co se nám u¾ dvakrát utrhl. Jednou ho pøece musíme chytit. Najednou se mi chce hroznì spát. Jen z dálky slyším, co ¾e to ta Amina zase vyvedla, zavírají se mi oèi a….. dobrou noc.


(Malá vzpomínka dospìlého Jirky. Nebo dospìlá vzpomínka malého?)


Jiøí Suchánek

 

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
Povodeò
Jen tak si le¾ím v poli
Za poledního ¾áru
Na Strahovì
Osamìlost pøespolního bì¾ce
Jak jsem se srazil
Kaluga
O medvìdovi, orlovi
O medvìdovi a Kaluze
Od mostu k mostu
Jak jsme se krèili
 
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
 
Cesta do Øíma - 1
Cesta do Øíma - 2
Cesta do Øíma - 3
Cesta do Øíma - 4
Cesta do Øíma - 5
Cesta do Øíma - 6
Cesta do Øíma - 7
Cesta do Øíma - 8
Cesta do Øíma - 9
 
Stvoøitelé èasu - 1
Stvoøitelé èasu - 2
Stvoøitelé èasu - 3