Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Professor s hlavou Hadrem ovázanou

 

Vzpomínka k výroèí narození (7. 3. 1850) T. G. Masaryka


V roce 1898 mìl TGM poprvé pøijet do Rychnova: Zamýšleli ho pozvati zdejší akademikové, ale mezi zdejšími l¾ivlastenci roznítila se veliká bouøe a „Posel z podhoøí“ pøinesl lokálku ,,Co to na nás leze“? Akademické mláde¾i spíláno nevlastencùv, vlastizrádcùv, a prof. Masarykovi hrozeno i fysickým násilím. (Professor dr. T. G. Masaryk v Rychnovì nad Knì¾nou; Osvìta lidu 23. února 1909)


1907 - opìtnì vynoøila se myšlénka povolati k nám prof. Masaryka ve Vzdìlávacím sboru; návrh byl ve výborové schùzi vìtšinou hlasù pøijat, co¾ mìlo za následek, ¾e pøedseda gymnasiální professor Hruška se vzdal funkce. K pøednášce Masarykovì nedošlo, jeliko¾ tý¾ byl zaneprázdnìn. Mezi tím však pokrokové hnutí v Rychnovì nad Kn. sledováno s vìtší pozorností a objektivnìji, pokrokový tisk rozlišován a obecenstvo seznamováno s programem pokrokovým ne na velikých schùzích, nýbr¾ stykem od osoby k osobì a v dùvìrných debatách. Hlavní vliv na rozvoj pokrokového hnutí v Rychnovì n. Kn. mìla secese ,,Osvìty lidu“ a splynutí této s bývalou stranou realistickou v èeskou stranu pokrokovou. Krajinského sjezdu konaného v Pardubicích na jaøe r. 1907 súèastnilo se ji¾ nìkolik ¾ivnostníkù rychnovských, kteøí vrátili se z Pardubic opravdovì nadšeni prof. Masarykem. Od té doby vymizela hrùza pøed realisty a následující na to kandidatura Drtinova byla zakonèením doby pøípravné, naèe¾ se pøikroèilo k organizaci strany a promyšlené práci. (Z orlického podhoøí)


1909 - první dokument Obchodního gremia došlo pozvání sl. politického klubu pokrokového ku veøejné schùzi lidu dne 21. t. m. v sále Národního domu o 6. hodinì veèerní poøádané, na ní¾ promluví øíšský poslanec a univ. prof. p. Dr. T.G. Masaryk o politické situaci, které¾ pozvání obchodní gremium svým pp. èlenùm na vìdomí uvádí.


1909 - druhý dokument Dnes 21. února na veøejné schùzi v Rychnovì má mluviti ku programu: ,,Polit. situace“ prof. Masaryk. Svolavatel ,,Pokrokový klub“ vydal letáky, které jsou jednak zneu¾itím prof. Masaryka, jednak ve své snaze, dostati všechno pod jeden klobouk, útokem na zdravý rozum. Nìkteré úryvky: Zalo¾ili jsme ,,Politický klub pokrokový“. Klub tento není orgánem jedné politické strany, nýbr¾ všeho pokrokového obèanstva bez rozdílu politického. Proto pøistupte všichni. Dále: Všichni, bez rozdílu pøesvìdèení, dohromady! Jinak støední stav bude rozemlet mezi kapitalismem na stranì jedné a organisovaným dìlnictvem na stranì druhé atd. Podepsán mezi jinými dr. Štemberka a dále fedrovatel ,,Schulvereinu“ jistý Rotter. Uveøejòujeme bez poznámky.

1909  - tøetí dokument (Na adresu ,,Práva Lidu“) Pøed schùzí Masarykovou, je¾ konána byla u nás dne 21. t. m., vrhly se na nás krajinské listy rùzných smìrù. Poslední pøispìchalo ,,Právo Lidu“, je¾ v dopise z Rychnova n. Kn. bojuje proti nám l¾emi. Tvrdí se toti¾ v dopise onom, ¾e „Pokrokový klub“ vydal letáky, které jsou zneu¾itím prof. Masaryka, a ve své snaze, dostati všechno pod jeden klobouk, útokem na zdravý rozum. Podotýkáme, ¾e dotyèná provolání „Pokrokového klubu“ nejsou v ¾ádném vztahu ke schùzi Masarykovì a ¾e v celém provolání není o prof. Masarykovi ani zmínky. Dále se v dopise praví, ¾e v provolání onom stojí: ,,Všichni bez rozdílu pøesvìdèení dohromady!“ Také to jest nepravdou a to vìdomou. Pisatel mìl se súèastniti schùze Masarykovy a byl by vyslechl, ¾e mezi slušnými politickými stranami pøedevším platí: nelhat! Koneènì pøichází tam tøetí le¾, ¾e èlen výboru ,,Pokrokového klubu“ p. Ant. Rotter je fedrovatelem Schulvereinu. Tý¾ je nejen èlenem výboru ,,Pokrokového klubu“, nýbr¾ i èlenem místní organisace èeské strany pokrokové, a pøejímáme za nìho plnou zodpovìdnost. Pan Rotter je typem samorostlého èlovìka, jen¾ soustavným sebevzdìláváním nabyl takové intelligence, ¾e i málo který studovaný intelligent co do všeobecného vzdìlání se mu vyrovnati mù¾e. Pravdou je, ¾e pochází z nìmecké rodiny rokytnické. Ve svém mládí dostal do ruky spisy Havlíèkovy a jimi se u nìho probudilo èeské vìdomí. Od té doby hlásí se vìrnì k èeskému národu, sleduje náš kulturní vývoj i ¾ivot politický, a aèkoliv dosáhl let staøeckých, udr¾uje pøátelské styky s mladší pokrokovou generací. To všechno je p. pisateli dobøe známo. Našim sociálním demokratùm jest ovšem zdejší pokroková organizace trnem v oku. Jako nám svého èasu zazlívali kandidaturu Drtinovu, tak nyní zazlívají nám, ¾e chceme organisovati støední mìstský stav inteligenci s ¾ivnostnictvem. Tato organizace není zatím mo¾na v rámci èeské strany pokrokové. Za èleny této jsou pøijímáni pouze rozhodní stoupenci. Nepøejeme si ani, abychom rychle rostli, ponìvad¾ takový vzrùst nebyl by zdravý ani trvalý. Je však na èase organisovati u nás všecky pokrokové lidi z tábora nedìlnického vùbec a proto jsme zalo¾ili ,, Politický klub pokrokový“, jeho¾ èleny mohou se státi i pokrokoví lidé jiných politických stran. Nemyslíme, ¾e bychom mìli patent na pokrokovost; pøipouštíme, ¾e pokrokoví lidé mohou býti i ve stranì mladoèeské a radikální, o stranách dìlnických nemluvì. Kdybychom organisaci tìchto lidí chtìli odkládati do té doby, a¾ v nich vychováme pøísné straníky, znamenalo by to ponechávati volné pole demagogii, je¾ rozestírá své sítì mezi ¾ivnostnictvem. Pøiznáváme se, ¾e s této strany jsme útoku neèekali; pøišel pøece a je dokladem, ¾e sociální demokracie jenom organizaci svou pokládá za samospasitelnou. Máme nyní jasno na všecky strany. – (Z místní organizace èeské strany pokrokové v Rychnovì n. K.)


1909 - ètvrtý dokument Tu pøišla ji¾ chvíle, kdy schùze Masarykova nebyla odvislou od nálady zdejšího obèanstva, nýbr¾ od prof. Masaryka samého. Kdy¾ došlo koneènì k jejímu ohlášení, bylo vidno, jak mezi tím vývoj znaènì pokroèil. Mladoèeši, radikálové, klerikalové i sociální demokraté zabývali se ve svém tisku projektovanou schùzí, èeskou pokrokovou stranou vùbec a naším místním sna¾ením zvláštì. Bylo zjeveno, ¾e o pokrokovou stranu jeví se opravdový zájem; i ti, kteøí ji potírali, - o klerikálech nemluvì – èinili tak celkem slušnì. Bylo z pøedu patrno, ¾e odpùrcové pùjdou na schùzi a klidnì prof. Masaryka vyslechnou. Tak se stalo, ¾e schùze nedìlní byla velikou manifestací pokrokového lidu z Rychnova n. Kn. i dalekého okolí, ¾e na 800 pøátel i odpùrcù Masarykových naplnilo prostorný sál Národního Domu ji¾ pøed poèetím schùze. Potlesk, kterým prof. Masaryk pøi zahájení schùze byl uvítán, byl spontanním, a ještì bouølivìjší byl souhlas, jen¾ propukl mezi øeèí Masarykovou a po jejím skonèení. I odpùrcové cítili, ¾e tu mluví mu¾ rozhledu svìtového. Neuspokojil prof. Masaryk zajisté všech, nebylo to ani jeho úmyslem, ani by to nebylo dobrým znamením; všem úèastníkùm však podal látku k pøemýšlení na dlouhou dobu a ve mnohé hlavì vzbudil pøímo revoluci. Schùze Masarykova, jak jsme pøedvídali, byla událostí dne, její dojem byl pøímo elementární. Obsah øeèi prof. Masaryka jest asi takovýto: Chci promluvit o politické situaci ve Vídni, v Praze na snìmu a doma, jak to vypadá mezi námi samými. (Z orlického podhoøí)


1909 - pátý dokument Jsme zdejšímu pokrokovému klubu pokrokovému povdìèni, ¾e v nedìli dne 21. t. m. (února 1909, pozn. kr) uspoøádal veøejnou schùzi, na ni¾ pozval zakladatele filosofie a politiky realistické univ. prof. Dra. Masaryka. Poznali jsme aspoò, ¾e mnozí z našich pokrokovcù, ba i z jejich vùdcù, buï zcela zásad svého mistra nepochopili nebo je hlásají kuse a polovièatì. Zvìdavost zpùsobila, ¾e do schùze nepøišli jenom realisté, nýbr¾ stoupenci snad všech politických stran. A nebyli mezi nimi jen úèastníci z Rychnova, nýbr¾ i z Kostelce, Vamberka, Týništì, Opoèna a okolí. Proto také moudøe na konci schùze nebyla navr¾ena obvyklá resoluce. Øeè pana professora o nynìjší politické situaci byla vyslechnuta s pozorností. V nejedné pøíèinì osvìtlila vìc málo jasnou, opírajíc se o statistiku a vlastní zkušenost pøesvìdèovala a a¾ do konce poutala. Byla» to také v nynìjší tì¾ké dobì látka nemálo lákavá. Pan professor a øíšský poslanec zmíniv se, ¾e nemáme u nás vlády vpravdì parlamentní, nýbr¾ jen zparlamentarizované, i kdy¾ v ní ¾ádný úøední nezasedá, zabýval se nejprve jazykovými pøedlohami. Dokazoval, ¾e nám tøeba jazykových zákonù, ponìvad¾ všeobecný paragraf v dosavadních zákonech o rovnoprávnosti øeèí nestaèí. Výtka, ¾e mladoèeši nemìli spokojovati se s ministerským naøízením, ovšem dnes po smutných zkušenostech snadno se èiní, aè jest té¾ uvá¾iti, bylo-li kdy mo¾no dosáhnouti nám pøíznivého jazykového zákona. Pøedlohy jazykové lze projednati jednak na øíšské radì jednak na snìmích, avšak nejen na snìmì slezském a moravském nýbr¾ také na èeském není situace nejpøíznivìjší. Ne¾ otázce jazykové, v ní¾ budeme musiti hledìti dosíci aspoò takového zákona, který by nedusil našeho rozvoje, vìnuje se pozornost pøíliš veliká, aèkoliv jest prý jen èástí otázky hospodáøské a sociální. Za našich pomìrù, pøi úsilovné snaze Nìmcù, vnutiti jazyk svùj všem národùm nenìmeckým, jest pøec otázka jazyková neodbytná; ostatnì vyèetl-li p. doktor, ¾e mladoèeši nemìli se spokojovati s pouhým naøízením, tvrdí vlastnì, ¾e se ve vìci té dìlalo ještì málo. Jest se obrátiti, p. poslanec pokraèoval, hlavnì k otázce hospodáøské, abychom mohutnìli. Také nesluší se zøetele pouštìti otázku uherskou, je¾ dosud rozøešena není, zvláštì úprava bankovnictví pro nás jest velmi dùle¾ita. Pøi jednání o annexi Bosny a Hercegoviny bylo lépe zachovati reservu, nestavìti se kvùli ji¾ním Slovanùm proti, ani zadarmo pro. Ke konci p. øíšský poslanec uznal za dobré promluviti k intelligenci, ne k intelligenci klerikální, nýbr¾ k pokrokové. S dùrazem k nim volal: „Nel¾ete!“ a odsuzoval novináøské nadávky. Dále napomínal, aby všichni intelligenti dál se vzdìlávali a nikdy se nedomnívali, ¾e jejich rozum jest patentován. Obchodník, øemeslník, rolník a dìlník nabývají prací, zkušeností a sebevzdìláním mnohdy vìtšího rozhledu, ne¾ ho intelligent získal z knih. Ka¾dý má u¾ívati svého rozumu, má svobodnì kritisovati a hodnì pracovati. Všechen tento výzev, zvláštì pak slova poslední vedou nás k tìmto øádkùm. Nechceme lháti ani sobì, ani komu jinému a proto otevøenì pravíme, kdyby byl pøedseda zemský poslanec p. Dr. Štemberka skonèil schùzi po øeèi p. Dra. Masaryka, dvì hodiny trvající, nejlépe by byl uèinil. Schùze zanechala by dojem mohutný i povznesený. Ale za dalších dotazù a odpovìdí dojem stále více klesal a se kalil. Byl podávány dotazy vìtšinou samých realistù o vìcech nepatrných i vzdálených s prùhledným úmyslem., aby p. professoru byla dána pøíle¾itost proti novináøským výtkám se oèistiti a omluviti. Proè mluvil p. Formánek z Kostelce n.O., nemù¾eme pochopiti, nerozumìli jsme ani jedinému slovu. Nebyl š»astný dotaz p. Koláèka z Týništì, je¾to výtka (jak mohl dobøe vìdìti), kterou se obracel proti p. Dru. Masarykovi byla adressována osobám nám trochu bli¾ším. Nebyla však š»astna odpovìï na jeho dotaz, zda pravdou, ¾e p. doktor jinak pohlí¾í na katolíky ne¾li evangelíky a ¾idy. Ten kdo chce v¾dy zùstati na základì reálním, uká¾e nejen stránku bílou, ale také èernou. Panu professoru jest spravedlivì odporno, kdy¾ nìkdo vpøedu proti ¾idu bouøí a vzadu ho potají ¾ádá o pùjèku. Tu nemìl p. professor zapomenouti upamatovati se na to, ¾e v lidu našem ¾idé sami podivnou politikou svou vzbudili nedùvìru, kdy¾ právì oni byli nejvìtšími germanizátory a kdy¾ dosud jsou nejvìtšími sloupy Nìmectva a nepøáteli našimi v Praze, v Moravì i jinde. ®idé v našem mìstì arci chovají se tak, ¾e bouøiti proti nim není tøeba, nevztahují se proto na nì slova pana øíš. poslance ani naše poznámka, ale chce-li se mluviti upøímnì, pak se musí øíci pravda celá, ji¾ pan poslanec ka¾dému tolik doporuèoval. Podivná byla i první otázka p. Dra. Vaníèka, proè se p. poslanec nezúèastnil kterési manifestace studentské, i druhá, zda-li je pravdou, ¾e kazí (jako Sokrates?) mláde¾; první svou vzdáleností, druhá nejasností. Odpovìï musila vypadnouti podle toho. Velice neš»astná byla té¾ odpovìï na dotaz, proè p. poslanec hlasoval pro Wolfùv návrh na zøízení nìmecké akademie v Praze. Pan professor líèil vìc, jakoby Wolf dal návrh na rozdìlení utrakvistické akademie, co¾ pøece pravda není. Myslícímu, kritizujícímu pøi tom volno nebylo, zvláštì pak ona justamentní pøipovìï, ¾e by se nerozpakoval pro Wolfovu resoluci hlasovati po druhé. Neš»astná také, mo¾ná, ¾e v oèích lidu a cizích hostí nejneš»astnìjší byla odpovìï na dotaz o onom divnì a nábo¾enstvím spleteném pozdravu „u vrbièek“. Sesmìšnìní tazatele bylo pøece ve velikém odporu s døívìjšími slovy proslovenými k intelligenci. Tyto odpovìdi byly nám tím smutnìjší, èím více jsme pøesvìdèeni, ¾e právì tato slova volnì pronesená svìdèí o opravdovém smýšlení ka¾dého èlovìka stokráte více ne¾li slova pøedem promyšlená a nastrojená. V nich byla pravda nefalšovaná, v nich nebylo farizejství. (Professor Dr. Masaryk v Rychnovì nad Knì¾nou, Posel z podhoøí 1909 è. 9; autorem kreseb Franta Hlavica)


1918 - 30. øíjna byl T. G. Masaryk zvolen èestným obèanem Rychnova nad Knì¾nou.


1925 - 27. záøí slavnostnì otevøena Masarykova chata na Šerlichu v tehdy pøevá¾nì nìmeckém prostøedí. Na její výzdobì se podíleli sochaøi bratøi Josef a Leoš Kubíèkovi. Døevoøezby Josefa Kubíèka zdobí v jídelnì masivní sloup, na nìm¾ je z jedné strany znak Hradce Králové a z druhé strany Strom ¾ivota se znakem KÈST. Busta T. G. Masaryka, dílo Leoše Kubíèka na pylonu pøed chatou, mìla pohnutý osud. Poprvé byla odhalena 8. záøí 1935, za války ji odstranili nacisté a po ní nebyla nalezena. Leoš Kubíèek ji tedy odlil 1949 znovu, ale umístit na sloup ji musel sám se skupinou dìlníkù a bez jakékoli slávy. Tam vydr¾ela pìt let a poté byla ulo¾ena v kùlnì nedaleko Masarykovy chaty. O její zachování se tehdy zaslou¾il Josef Synek, nájemce chaty v první polovinì 50. let. Ten pøemluvil dìlníky, kteøí bustu odstraòovali, aby nepoškodili ani ji, ani šrouby, jimi¾ byla upevnìna, a potom ji schoval v kùlnì blízko polských hranic, ulo¾enou v pilinách a pøikrytou døevem a uhlím. Tøetí instalace probìhla 9. kvìtna 1968, busta na místì vydr¾ela dva roky a byla ulo¾ena v Okresním muzeu Orlických hor v Rychnovì nad Knì¾nou. Její ètvrté odhalení probìhlo slavnostnì 7. bøezna 1990 za snìhové vánice.


 1926 pøijí¾dí do východních Èech –
program:


10. 7. 1926 Chlumec nad Cidlinou, Hoøice – návštìva sochaøsko-    kamenické   školy, Dvùr Králové, nocleh ve Velichovkách


11. 7. 1926 Josefov – vojenská pøehlídka, Jaromìø – výstava, v Úpici nocleh u prùmyslníka Morawtze

 

  

 

12. 7. 1926 Èeský Kostelec, Hronov, Náchod, Nové Mìsto nad Metují – tam hostem na zámku velkoprùmyslníka Josefa Bartonì Dobenína


13. 7. 1926 prùjezd Opoènem, Dobruškou a Solnicí do Rychnova nad Knì¾nou a letoviska Studánka, poslední zastavení v Kostelci nad Orlicí, odtud vlakem do Prahy (Zájezd pana prezidenta do našeho kraje,10. 7. 1926 Posel z podhoøí)


1926 Hronov 12. 7. prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka vítá sedmiletý Zbyšek Støeda, v roce 2007 (na snímku) 88letý Rychnovák.


1926 - Bílý Újezd 13. 7. K poctì pana presidenta byla postavena na køi¾ovatce zdejších silnic slávobrána, celá obec ozdobena prapory, kvìtinami a jinak. ®áci zdejší, sousedních škol, jako¾ i hasièstvo a mno¾ství obèanù s tou¾ebností oèekávali jeho pøíjezdu. Kol 11. hodiny oznámeno úderem na kostelní zvon, ¾e prùvod pana prezidenta pøijí¾dí od Skalky a v nejbli¾ších okam¾icích stanul v naší obci, vítán jsa hudbou a bouølivým provoláváním obecenstva – u slávobrány zastavilo auta pana prezidenta , kdy¾ podala mu kytici a pøednesla báseò Stanislava Chládková, ¾ákynì 1. tøídy zdejší školy a za obecenstvo pana presidenta pøivítal pan Josef Michl, rolník z Bílého Újezda. Po krátké zastávce, která nebyla ani na programu, po nìkolika dotazech odjí¾dìl pan president dále. (Zápis øídicího uèitele Aloise Smoly v Pamìtní knize obecné školy v Bílém Újezdì)


1926 - Solnice 13. 7. Tatíèku starý náš, šedivou hlavu máš. Dokud Ty jsi mezi námi, bude v¾dycky dobì s námi. Takto prezidenta Masaryka pozdravila 11letá Vìra Matìjásková (ve svìtlejším kroji vpravo) z nedalekého Skuhrova nad Bìlou; v posledních letech obèanka Dobrušky Vìra Víšková († 2008).

 

 


1926 - Rychnov nad Knì¾nou 13. 7. V Rychnovì návštìvu T. G. M. pøipomíná na dolní èásti Starého námìstí pamìtní deska, která byla pùvodnì umístìna na prùèelí kdysi obecního úøadu (nyní ZŠ Kolowratská). Odtud ale musela zmizet za 2. svìtové války, pak opìt za komunismu a po desce zùstala jen svìtlá skvrna v omítce. A¾ pùjdete okolo, podívejte se. Pøipomeòme si zde z této návštìvy proto jen báseò Jindøicha Štemberky:

 

Èekala na Tebe èeská zemì,
národ, jen¾ prošel cestou køí¾ovou,
velikých pradìdù malé plémì,
sklácené k zemi rukou surovou.


Pøece však národ vztýèil šíji…
A v tom jak perlík v rabské øetìzy
v duši mu slova Tvá vìènì bijí:
„Kupøedu! Výše! Pravda vítìzí!“


Ukázal´s v dìjin tmì pramen ¾ivý:
Kostnický plamen, ¾hnoucí pøes vìky,
èeského bratrství sladké divy,
Petrových vidin obzor daleký.


Jako kdysi ke Kristu v dobì dávné
pjaly se k Tobì ruce mozolné,
a Ty´s jim poselství hlásal slavné
o lásce k lidstvu vroucí, nezdolné.

Práva a lidskosti svatým jménem,
velká kdy¾ doba mocnì vykøikla,
v zápase ideou posvìceném.
kdy se mdlá duše hrùzou zajikla.


Na prahu stáøí
pøed zraky svìta, dìji ú¾asem;
velkému podoben Mesiáši
dovedl´s národ v zaslíbenou zem.


A dnes Tì radostnì mù¾em zdravit
po boji apoštolském, nadlidském,
bratrských poklad kde poklad zavit:
v podhorském kraji luzném Orlickém.


Husova nešla tu noha svatá,
Komenský ve vyhnanství odtud spìl.
Dnes však tu jásají srdce vzòatá:
„Masaryk pøišel, Osvoboditel!“


Celý Tvùj ¾ivot je svìtlým vzorem,
pøíslibem slávy, zvonem nadìje,
Betlémskou hvìzdou, za kterou sborem
vkroèit chcem zbo¾nì v Tvé šlépìje.


Tato báseò Jindøicha Štemberky, rychnovského právníka, zakladatele turistiky v Orlických horách, v Poláèkovì díle zkarikovaného jako poslanec Fábera, byla uveøejnìna pøed pøíjezdem T. G. M. v Poslu z podhoøí 10. 7. 1926; mj. v této básni nará¾í na jednotu bratrskou, která v Rychnovì mìla první sídlo svých biskupù, a na to, ¾e právì tudy odcházel Komenský do exilu (to však není dolo¾eno).
Dovolte drobnou nesouvisející poznámku: Jeho bratr Josef Štemberka byl lidickým faráøem, který byl spolu se svými farníky fašisty popraven; o nìm na tomto DVD kapitolka Liduška nosí v srdci vykøièník.


1953 - Kostelec nad Orlicí str¾ena socha TGM. Podle jednoho svìdectví si na tom udìlali destrukèní cvièení okresní milicionáøi a oddaní bolševici, oprátka kolem krku, zapøa¾ená za V3S, sochu strhla a odtáhla.Traduje se, ¾e celá akce byla tajnì natoèena na 8mm film. Podle druhého svìdectví socha mìla být ukryta a snad pøechovávána v døevìné kastli, která stála na nádvoøí zámku v pravém køídle, jak byl Svazarm v RK. V letech 1978 – 80 byl na ní køídou nápis TGM a øíkalo se, ¾e tam je Bílkova socha z Kostelce. Jeliko¾ jsem ovšem také slyšela o jejím rozøezání, tak nevím. Já osobnì teï vìøím u¾ jen svým vlastním oèím. Uším ne. – Obì vyjádøení jsou z roku 2007.


1975 - na tajnì poøízeném snímku z toho roku je vidìt prezidentova socha, odvezená z Èeského Meziøíèí a „ulo¾ená“ pak na tøetím nádvoøí rychnovského zámku s kusy hadrù a s hlavou doslova zakuklenou jedním z nich. Teï je opìt v Èeském Meziøíèí.


1991 - Potštejn 17. 12. Masarykova busta, dílo Vincence Makovského, mj. tvùrce Komenského pomníku v Naardenu, se stala pøedmìtem bombového útoku; nikdy nezjištìný pachatel ji odpálil (fotografie je z policejní dokumentace). Odhalena byla 1938, pak došlo k jejímu sejmutí, v roce 1968 byla znovu instalována, v sedmdesátých letech bylo naøízeno její odstranìní a znovuodhalení se uskuteènilo 1990.

2007 - Potštejn 25. 8. byla stejná Masarykova busta ukradena a pachatel zatím nebyl vypátrán.


2007 - Javornice 13. 11. v noci byla Masarykova busta, dílo sochaøe Leoše Kubíèka, ukradena, pachatel nevypátrán.


Co závìrem? Rychnov nad Knì¾nou o Vánocích 2005 – pøed pamìtní deskou odpadkový koš, vlevo smìrovka k veøejným WC, kolem desky s portrétem prezidenta Masaryka blikací øetìz a pod ní obrovský nafukovací Santa Klaus. No comment.
Pan uèitel dává na konci kontrolní otázku: Podívali jste se dobøe na úvodní kresbu T. G. Masaryka, jak ji vytvoøil Pavel Matuška? Co¾e to má pan prezident místo cvikru? Èeskoslovenskou republiku. Slovo republika je latinského pùvodu a znamená res publica, tedy vìc veøejná. V èeštinì to je prostì republika, anglicky republic, španìlsky república, francouzsky république, jen Rusové tam nechali aspoò „s“ республика. To tøeba Poláci si res publica pøelo¾ili pøesnì: rzecz pospolita = vìc veøejná, rzeczpospolita = republika. A mù¾eme èíst od zaèátku…

 

Josef Krám

***

Zobrazit všechny èlánky autora